Sušil 0410 | Ach Bože můj Bože můj

72 words

Sušil 0410 | Ach Bože můj Bože můj (100%)
Ach, Bože můj, Bože můj, mě smutného polituj, co sem u tebe zaslóžil, tym mě obdaruj. Jsem zbaven potěšení, že ho ve světě néní, néní, néní a nebude víc k nalezení. — Jak to nemá líto byt? Musíme se rozejít, mé srdečko s tvým srdečkem musí se lóčit. Těžké naše lóčění, jsme obá zarmócení, srdce leží mezi kordy k politování. Vy nebeščí ptáčkové, keři sem tam lítáte, naříkati a kvíleti mně pomáhejte.

Erben 7/047 | Dvanácte panen usnulo (25%)
Dvanácte panen usnulo pro lásku svého milého: jen jedna nespala, milého čekala. Dočkali se ho nemohla, šla, muziku štelovala: „Muzikanti hrajte, hrajte mně vesele! Až já počnu libě spáti, hrajte vy mně pijamenty; muzikanti hrajte, hrajte mně vesele!“ Vyšla ze zámku na špacír, ptala se, byl-li tu kavalír v šatech prémovaných, v punčochách hedbávných? Pažátko odpovědělo, že nevidělo žádného, než koně vraného a osedlaného. Vešla je do své zahrádky tam utrhnout prut marjánky: on ležel pod stromem proražený kordem. Ten kord je z něho vytrhla, do svého srdce vrazila: to byl konec lásky, daremné překážky! Ten kdo okolo pojede, ten každý litovat bude dvě krásné osoby proražené kordy. Uřežte chvojku zelenou, přikrejte tu krev nevinnou, ať vrány nekváčou, panenky nepláčou. Píseň tato budiž na ukázku pokaženého vkusu v řeči panské a městské ze středu předešlého století. Obsah její jest bezpochyby nějaký skutečný příběh téhož času. Ostatně co na ní lepšího, totiž nápěv a první i poslední sloha, vzato jest z jiných písní národních.

Sušil 1227 | Lóčení lóčení (24%)
Lóčení, lóčení, což je to věc těžká, [: dyž se musí rozlóčiti :] s maměnkó dceruška. Nermuťte se, máti, že já od vás půdu; dyť já předce až do smrti vaša dcera budu. Nermótím se, dcero, že půdeš ode mně, ale nad tym se já rmótím, jak se ti povede. Jak by se mně vedlo? Dobře, má matičko. A dyť sem já obdržela, co žádalo srdečko.

Sušil 0622 | Dyž tě vidím se v dubianském (23%)
Dyž tě vidím se v dubianském kosteličku modlit, nemožu já, to pro tebe, Pánu Bohu slóžit. Dybych tak myslel na Boha, jak myslím na tebe, byl bych přijat za svatého, zaslóžil bych nebe.

Erben 5/312 | Což je mi bývalo (16%)
Což je mi bývalo veselo vyjiti, když se rozvíjelo pod našima 1) kvítí. Nyní mi nastalo smutné rozloučení, že mám zbaven býti svého potěšení. Kdo mne ho zbavuje? vojanští stavové: napsali psaníčko, že musím do pole. Do pole šírého, před císaře pána: plakala má milá do bílého rána. Nesedej, má milá! nesedej vedle mne, aby tvé slzičky nekapaly na mne. „Nech mne, můj holečku! nech mne tu sednouti, aby mé srdéčko mohlo odměknouti.“

Bartoš 1901 / 1132 | Z rána sloníčko vechází (16%)
[: Z rána sloníčko vechází, :] [: smotná novina přechází. :] [: Že mám k vojsko bet vodveden, :] [: svýho potěšení zbaven. :] [: Pan arc ke mně přistupuje, :] [: a pod míro mně richtuje. :] [: Porád se mně veptávají, :] [: so-li jako reba zdravé? :] [: So šohájek, jako kvítí, :] [: mohl bech hneď na marš híti. :] [: Na marš do pole širýho, :] [: hde zhenulo vojska mnoho. :] [: Vojska mnoho rakóskýho, :] [: ješče více toreckýho. :]

Sušil 0537 | Jak je mně tak je mně (6%)
Jak je mně, tak je mně, šak mně dobře néní, když k nám nesmí chodit moje potěšení. Moje potěšení, můj věrný syneček, nesmí on šlapávat k našemu chodníček. Můj starý tatíčku, pro Boha vás prosím, dovolte si mně vzít, co v svém srdci nosím. Sami ste si vzali, co sa vám lúbilo, mně si nedáte vzít, co by mia těšilo. Dolina, dolina, co je po dolině, dyž sa my, šohajku, rozejít musíme. V dobrém sme sa sešli, v dobrém sa rozejdem; kerý na kerého spjéše zapomenem? Já bych zapomněla, dybych jenom chtěla, dybych ťa, šohajku, tak ráda neměla.1) Zapomněla bych já, zapomněla lehce, ale mé srdénko zapomenút nechce.

Bartoš 1901 / 0749 | S Pánembohem dveři moje (6%)
S Pánembohem, dveři moje, co chodiły nohy moje, s Pánembohem dveřičky, co chodiły nožičky. Dyž zme byľi děti małý, věrně zme se miłovaľi, a včiľ máme svojí byt, mosíme se rozejít. Tu je cesta tu je druhá; rozłučme se, moje miłá, rozłučme se, děvečko, pro maľičký słovečko. Jaký naše rozłóčení, dyž zme społem naučení, po špacíroch, zahradách, po muzikách, hospodách.

Bartoš 1901 / 0754 | Dyby było o půł noci (5%)
Dyby było o půł noci, o jednéj hodině, preca sa my, moja miłá, rozejít mosíme. A ty půjdeš krávy dójit a já koně kŕmit, preca sa my, moja miłá, mosíme rozejít. Posłaľi ňa naši orat, nedaľi ně biča, posłaľi ně pohaňača, maľované dívča.

Sušil 1209 | Už sa svadba dokonává (5%)
Už sa svadba dokonává, už sa rodina rozcházá; nemože to jinač byt, mosíme sa rozejít. A vy, svadební tatíčku, děkujeme vám za všecko, nechť vám Pán Bůh zaplatí a všecí Boží svatí. A vy, mamičko svadební, vy ste nám dobře dělali! Něcht vám Pán Bůh zaplatí a všecí Boží svatí.

Bartoš 1901 / 0413 | Dyby było o půl noci (5%)
Dyby było o půl noci, o jedné hodině, preca sa mi moja miłá rozejít nosíme A ty půjdeš krávy dójit, a já mosím šavlu nosit preca sa my, moja miłá rozejít mosíme