Černík 1908 / 288 | Keď som s tebú

102 words

Černík 1908 / 288 | Keď som s tebú (100%)
Keď som s tebú sedávala, dycky som ci povedala v našéj zahrádce, pod slivú: ber mňa panenku poccivú. A týs na to ništ něriekal, len's k nám dycky chodzievával každý dzeň, každú hodzinu, pokel's něpočul novinu. A keď's počul tu novinu, moju haňbu, tovju vinum včiléj sa ci zdám škaredá, ej, panenka něpoccivá. Keď som pannú něpoccivú, poručeno Pánu Bohu, ty's něpoccivý mladzeněc, utrhnul's z mej hlavy veněc. Něstrhnul som, nění pravda, hodzila's ho do Dunaja, ach, do Dunaja, do more, hdo ci to, má milá, spomóže? Něspomóže žjaden jinší, leda ten mój najmilejší, vezni si to na svedomí, že's mládzeněc něpoccivý.

Sušil 0876 | Šak sem já ti říkávala (21%)
Šak sem já ti říkávala, dy sem s tebú sedávala, aj, abys ty k nám nechodil, že já o tebe nestojím. A tys na to nic nedbával, předce jsi k nám chodívaval pod to naše okenečko: Otevři mě, frajirečko. Šak sem já ti říkávala, dy sem s tebú sedávala na tej zahrádce pod slivú: Vem si mě pannu poctivú. A včil dyž mě začepili, líčka se mně proměnily, včilé se ti zdám škaredá, že nejsu panna poctivá. A dyž nejsu, nechať nejsu, dyž jenom věneček nesu; ty nejsi poctivý mládenec, vzal si mně z hlavěnky věnec. Nevzal sem ho, néní pravda, hodilas ho do Dunaja; aj, do Dunaja, do moře, kdož ti, má milá, pomože? Aj, pomože, jak kdo može, aj, pomože, jak kdo može, pomože mně ten šohajek, až se rozzelená suchý hájek.

Černík 1908 / 125 | Povedz ty mi (9%)
Povedz ty mi, moja milá, povedz ty mi uprimně, hdo k vám chodzí, hdo tebja miluje, hdo miluje mimo mně. Včil k nám žjaden něchodzievá, nění cesta slapaná, a čo's ty ňu veru chodzievával, ta je dávno zarostlá. Zarostlá je rozmarýnkom, pekným, drobným zacelem, a to šetko na to znamenánie, že my svoji něbudzem. Keď něbudzem, něch něbudzem, aspoň som bol uprimný, něbudzem sa Boha obávaci, že som býval falešný. Ty, falešná falešnica, falešné ty oči máš, včera si sa se mňú schovárala, dněska už mňa něpoznáš.

Sušil 0865 | Na nasilskym poli (9%)
Na nasilskym poli stromeček stoji, a na něm žulty květ; o! dočkaj ty, dočkaj, moja najmilejša, hodzinu sedym let. Co si ty je za pan, dy ja čekać mám hodzinu sedym let? To ja mam jinšeho, stokrate milšiho, co se mne vezme hned. Holubek urka, kukulenka kuka za dvorem na olši, o to se ty mysliš, moja najmilejša, že ja sem najhorší? O, nejsem, nejsem, šatečku daj sem, ač ći ju vyperu, abys ju měl bilu, když povedzěš jinu do tanečka v nědzělu.

Černík 1908 / 086 | Od Hrozenka (9%)
Od Hrozenka malovaná dlážka, hdo ju vymaloval: šohajova láska. Otvor mi, má milá, malované dviera, jak mi něotvoríš, otvorí mi iná. Otvorí mi iná, alebo aj inšja, ale mi otváraj, moja najmilejšja. Jednú rukú dvere otvárala a druhú ručičkú suzy ucierala. Čo plačeš, nariekáš, má panenko milá, snad ťa mamka bila, alebo hrešila? Mňa mamka něbila, ani něhřešila, ludzja povedajů, že som nepoccivá. A keď som, něch som, čo je keho po tem, a šak by vedzelo mé srdénko o tem. A šak by vedzela aj ta naša brána, kelko razí ležal's u nás až do rána. A šak by vedzelo aj to okénečko, kelko razí pozrel's na moje srdéčko.

Galko 3/033 | Keď len mosím, už len mosím (9%)
Keď len mosím, už len mosím do kláštora íti, kázala mi panimáma čierne šaty šiti. Šaty šijú, vlasy češú, kabát obliekajú, principiju aj bibliju pred mňa predkladajú. Pozrela tam do okienka, videla Janíčka: Pustíte ma, pani mníšky, bolí ma hlavička! Pozrela tam do druhého, videla milého: Pustíte ma, pani mníšky, pre boha živého! Pozrela tam do tretieho, videla z ruže kvet: Už mne v tomto nespomôže šetek široký svet. Pozrela tam do štvrtého, videla farára: Prenešťasná reverenda, de si sa tu žala?

Bartoš 1901 / 0517 | A jak je to pěkná věc (8%)
A jak je to pěkná věc, dyž možu byt mysľivec; zastřeľíł sem hołubičku, v miľenčiným okýnečku, spadła ně na jaŁovec. A ten ľístek z javora spadł na nás, na oba: [: Poď, má miłá, vyprovoď ňa :] až do našého dvora. Jak to miłá słyšeła, hneď ven za mnú vyběhła, [: hołubička z jalovečka, :] na javor vyľetěła. A já s tebú nepůjdu, vím, že tvoja nebudu, ty's bohatých rodičů syn, já si na tě mysľet nesmím, já sem cerka chudobná. Z toho si nic neděłej ja že su já bohatej [: a já si ťa přece vezmu, :] a ty mosíš byt moja.

Bartók III 1332b | Ešťe som nepočul tak paňenki plakať (8%)
Ešťe som nepočul tak paňenki plakať

Bartoš 1901 / 0798 | Jedna dvě tři štyry pět šest (6%)
Jedna, dvě, tři, štyry, pět, šest, sedum, osum, devět, deset, a jedenástá hodina, oj neboj sa ňa, má miłá! Dybych sa já teba báła, jakživ bych sa nevydała; ej dyž ťa čujem hovořit, ej hneď ti idem otevřít. Dycky sem ti říkávała, dyž sem s tebú sedávała, v téj našéj síni pod stěnú, že su já pannú poctivú! A včiľ, dyž ňa začepiľi, z méj hłavičky věnec strhľi, ej včiľ sa ti zdám škaredú, že néjsu pannú poctivú.

Černík 1908 / 149 | Ani teho (6%)
Ani teho něbanujem, jako mi je lúto, že som já k vám chodzievával, to něvedzel nihdo. Len ten pekný mesjáček, ten sa na nás dzieval, čo som sa já se svú milú často ráz objímal. Ej, ten pekný mesjáček. ten je smlčenlivý, ten tu našu vernú lasku pred nikým nězjaví. Dobre sa maj, moja milá, tvé pekné pozrenie, že som já k vám chodzievával skoro na zblázněnie. Dobre sa maj, moja milá, tvé červené liečka, že som já k vám chodzievával z verného srdečka. Dobre sa maj, moja milá, tvoje bielé ruce, keré mňa objímávaly na zelenéj lúce.

Sušil 1955 | Kdes byl Janko? Na jarmaku (4%)
Kdes byl, Janko? Na jarmaku. Cos tam počul za novinku? Co to byla [: za novina! :] Jedna žena [: muža bila. :] Kde ho bila? Pod komínem. Čím ho bila? Motovidlem. Bývaj, mužu, bývaj dobrý,*) nechodívej do hospody. Čím ho bila? Rukavicú; kde ju vzala? Za policú. Bývaj atd. Sama pila ze sklenice, jemu dala ze střevíce. Bývaj atd. Sama jedla ryby, raky, jemu dala dva zemiáky. Bývaj atd. Sama jedla na šálečku, jemu dala na střípečku. Bývaj atd. Sama lehla do peřiny, jemu dala hrachoviny. Bývaj atd.