Sušil 1702 | Před našim domem stoji kůň vrany

121 words

Sušil 1702 | Před našim domem stoji kůň vrany (100%)
Před našim domem stoji kůň vrany, [: stroji se šohajek do vojny na nim. :] Stroji se, stroji, ba i pojedě, prošvarnu dzěvuchu sebum něvezme. Dy mě něvezmeš, plakać něbudu, jak sem prv dzělala, zas dzělać budu. Vylez, dzěvucho, na vysoky prah, podaj mi ručičku na ostatni raz. Na prah vylezla, ruku podala, sve žulte vlasy z hlavy trhala. Vyjel za humny, šátečkem točil, navrać mi, ma mila, co sem ci kupil. Dy sem ci kupil, to si nědbala, dy sem ci někupil, to si plakala. A jedź juž ty, jedź, něvolaj vice, bo si mi někupil enom střevice. O, dzěvče, dzěvče, dzěvče ze dvora, dalas mi šatečku, něbyla tvoja. Dybych byl vedzěl, že něni tvoja, byl by ju pořezal, podstlal pod koňa.

Sušil 1074 | Za našum stodolum (13%)
Za našum stodolum, za našum pivnicum, sedzi tam Janiček, ma v rukach šklenicu, napaja, prošvarnu dzěvuchu namluva. Ta jeji macička, dy se dovědzěla, hnědky Janičkovi naproci běžela; běžela, z dalekej krajiny vitala. Vitam cě, Janičku, z dalekej krajiny, něbudzeš ty mici z moji dcerky ženy, chudobnys, pro moju dcerušku něrovnys. Dzěkuju, macičko, za vaše vitani: šak ja tež něvidzim střibra, zlata na ni; rovně je, takova dzěvucha jak jine. Ona na lůžečku a on na stolečku, ona mu jablečko a on ji hrušečku, přaje mu, vyšiva šatečku, daje mu.

Erben 2/328 | Když jsem šel skrz dubový les (11%)
Když jsem šel skrz dubový les, přepadla mne dřímota; a do rána mně za hlavou rozmarina vykvetla. Pořezal jsem všecky pruty rozmaríny zelené, pustil jsem je po vodičce, po vodičce studené. Která panna lovit bude rozmarínu zelenou, ta mou nejmilejši bude za vodičkou studenou. Šly panenky ráno k řece, do věder nabíraly: v tom ty pruty z rozmaríny k samé lávce plavaly. Ta mlynářovic Anička po prutech se nahnula, a nešťastná holubička do vodičky spadnula. 1) Zvoní, zvoní troje hrany, co to asi znamená? povězte mi, vy ptáčkové! snad to není má milá? „Tvou milou, tvé potěšení do rakve ti skládají, čtyři muži v černém rouše do hrobu ji dávají.“ Ach, můj Bože nejmilejši! ty’s mi vzal mou nevěstu! povězte mi, vy ptáčkové, k jejímu hrobu cestu. „Za vrchem tam v kostelíčku zpívají v kůru kněží; pět kroků za kostelíčkem v hrobě tvá milá leží.“ Tam já půjdu, plakat budu, na ten tmavý hrob sednu, a pro tebe, má panenko, těžké hoře ponesu. Těžké já ponesu hoře, až mne smrt vysvobodí, a věneček z rozmarýny na můj příkrov položí! 1) S místem tímto srovnej první polovici písně „Kytice“ v rukopisu Kralodvorském.

Sušil 1179 | Bystra voda vyliva (11%)
[: Bystra voda vyliva, :] všecky lučky přikryva. Jenom jednej něchala, co ma mila sedala. Co ma mila sedala, žulte vlasky česala.1) Žulte vlasky do země do travičky zelenej. Česala jich hřebeněm, na nich zlate prsteně.2) Němohla jich rozčesať, do věnečka zapletať. Něni teho v dědině, co můj vinek rozvině. Něni teho ve světě, co můj vinek rozpletě.

Sušil 1051 | Zabřešči pacholci (11%)
Zabřešči pacholci na tom druhem konci, šenkyrečka svědči, že chodzicě v noci. Šenkyrečko mila, kaj si nas vidzěla? Včera u suseda plna siň vas byla. Šenkyrečko mila, jak to nědovedzěš, jak to nědovedzěš, utopena budzěš. Což bych nědovedla, dyž sem to vidzěla, včera u suseda plna siň vas byla. Škoda je mladzěže, že sem povědzěla! Dyž sem mlada byla, tež sem tak dzělala. Jak to povědzěla, k Dunaju běžela, k Dunaju běžela, utopic se chcěla.

Sušil 2004 | Slóžilo děvče u polesnýho (11%)
Slóžilo děvče u polesnýho, nechcelo jísti [: chleba režnýho. :] Vylezla na pec, nadula hubu, pane polesný, já tu nebudu. Já radši půdu, kde sem bévala, kde sem jídala1) buchty s trnkama. Buchty s trnkama, víno ze sklínek, a tady musím vodu z putýnek.

Sušil 1691 | Byua vojna byua (9%)
V městě Holomúci stojí vraný kůň a na tom koníčku, můj starý tatíčku, celý mundur můj. U teho koníčka vojáci stojá, švarného šohajka do vojny strojá. Strojá tě ho, strojá, že už pojede, a tebe, má milá, holuběnko sivá, sebú nevezme. Dyž za bránu vyjel, šátečkem točil: Navrať mně, má milá, holuběnko sivá, co sem ti půjčil. Já ti nenavrátím, nejsem povinna, šak ti ho navrátí, můj milý šohajku, ta bude jiná. A my tam nesmíme panny milovat, my se tam musíme, má milá panenko, execirovat. Kdo zná execírku, tomu je dobře, sedne na koníčka, připne si šabličku, jede do pole. Ale já jí neznám, musím se učit, nejednú zaplačú mé černé oči.*) A psal milej psaní na pargamíně, jak se mu tam vede v cizí krajině. Chceš-li, milá, vědět, jaká strava má? Koňská to pečeňa a nedopečená, to je strava má. Chceš-li, milá, vědět, jaká postel má? Patrontáš pod hlavú, šabličku na stranu, to je postel má. Chceš-li, milá, vědět, jaké víno mám? Na tom čirém poli, v té francúzske zemi voda lužová. Chceš-li, milá, vědět, jaká svadba má? Přindi se podívat, jak se bude kúlat hlava krvavá. Chceš-li, milá, vědět, jaká zpověď má? Přindi se podívat, jak já budu volat Ježíš Maria. Chceš-li, milá, vědět, jak mně zvonijú? Z karabin, z kanonů, z kusů házijú. Chceš-li, milá, vědět, jaký je můj dům? V té francúzké zemi kopajú mně důl.1)

Černík 1908 / 144 | Hora (8%)
Hora, hora, bielý les, [: hdo moju milú . . . vidzel dněs? :] Hdo ju vidzel, něch poví, [: něch mňa hlavenka . . . něbolí. :] Poslali mňa pre vodu, [: já som doněsla . . . jahodu. :] Keď pres ty hory pójdzeme, [: čo my tam píjac . . . budzeme? :] Lepšja ci voda z Dunaja, [: jako vínečko. . . z pohára. :] Keď ci je lepšja, pij si sám, [: a já sa s tebú . . . rozžehnám. :J Keď si sa mala žehnaci, [: mala’s mi ruky . . . nědaci. :] A já bych bola nědala, [: ale mi mamka . . . kázala. :] Keď tebe káže tvoja mác, [: něch ci už idze . . . pomáhac. :] Keď pres ty hory pój džeme, [: co my tam jédac .. . budzeme? :] Lepšja ci šiška borová, [: jako pečénka . . . bravčová. :] Keď ci je lepšja, jedz ju sám, [: a já sa s tebú . . . rozžehnám :] Keď si sa mala žehnaci, [: mala’s mi ruky . . . nědaci :| A já bych bola nědala [: ale mi mamka ... kázala :] Keď tebe káže tvoja mác, [: něch ci už idze ... pomáhac. :] Keď pres ty hory pójdzeme, [: na čem tam liehac . .. budzeme? :] Lepšja ci postel z kamení, [: jako peřinka ... z pápelí. :] Keď ci je lepšja, lež si sám, [: a já sa s tebú .. . rozžehnám. :] Keď si sa mala žehnaci, [: malás mi ruky ... nědaci. :] Á já bych bola nědala, [: ale mi mamka ... kázala. :] Keď tebe káže tvoja mác, [: něch ci už idze ... pomáhac. :]

Sušil 0763 | Sokolove oči (7%)
Sokolove oči, jastřabove peři; [: každa panna blazen, co pacholkům věři. :] Pacholkovi věřić jako zlemu hadu, on ma pod jazykem devateru zradu. Pacholek ma v sobě tolej falšivosci, jak v jačmenem snopě byva mnoho osci. Pacholek je lživy jako pes prašivy, un dzěvuchu svedzě jak muchu na medzě.

Galko 3/089 | Jedz kašu, nedúchaj (7%)
Jedz kašu, nedúchaj, na perinu nebúchaj! [: Ako by nebúchau, keď som ďouča zanuchau. :] Ja som nevyberau v nedelu na tanci, [: leš som ja vyberau v poli medzi ženci. :] Škoda ťa, Janíčok, škoda ťa nastokrát, [: že si si nevedeu krajšuo douča vybrat’. :] V nedelu na tanci každá pripravená, [: v poli medzi ženci chodí opustená. :]

Sušil 0966 | Prvšim rozem sem cě vidzěl (6%)
Prvšim rozem sem cě vidzěl, dys do pole hnala, [: hnedž si se mi ulubila, :] žes pěkně zpivala.*) Druhym rozem sem cě vidzěl, dys růže trhala, pytal sem cě o růžičku, tys mi ji nědala. Och, dalas mi ju, dala, vršek z ni’s urvala. Možeš poznać, můj synečku, že je laska mala. Třecim rozem sem cě vidzěl, dys lůžko scělala, pytal sem cě o peřinku, tys mně ji nědala. Oj, dalas mi ju, dala, peři’s z ni vybrala. Možeš uznać, můj synečku, že je laska mala. Štvrtym rozem sem cě vidzěl, dy jsi šata prala. Pytal sem cě o šatečku, tys mi ji nědala. Och, dalas mi ju, dala, mně ji něvyprala, možeš uznać, moj synečku, že je laska mala. Potem rozem sem cě vidzěl v kostele klečuce, němoh sem se ani modlić na tebě patřuce. Dybych tak byl Bohu služil jako, dzivča, tebě, byl bych davno svatym zostal s andělami v nebě.