Galko 3/006 | Už sa ten Janíčko odebiera

96 words

Galko 3/006 | Už sa ten Janíčko odebiera (100%)
Už sa ten Janičko odebiera, [: na okenko klope, smutné volá: :] Podajže mi, milá, podaj vody, [: pre teba ma mé srdenko bolí. :] Ja by somc’ dobrej vody podala, [: keby som sa tvého kona nebála. :] Neboj sa ty, milá, mého kona, [: však je pri mém bočku šabla nová. :] Všecko mi je má manka príčina, [: za mojím chrbátom ona stála. :] Ach, mamičko moja, nestojte mi, [: za mojím chrbátom neplačte mi. :] Jako by som smutná neplakala, [: ked som ta ja tažko vychovala. :] Na fraštackých lúčkach šibeničky, [: na tých šibeničkách makovičky. :] Kdo tí makovičky trhat bude, [: na tých šibeničkách viset bude. :]

Galko 3/007 | Už sa ten moj milý odebiera (43%)
Už sa ten moj milý odebiera, na okénko klope, na okénko klope, smutné volá: Otvor mi, Kačenko, potešenie, aspon na ostatné, aspon na ostatné rozlúčenie. Stala Kačka hore, otvorila: bodaj som ta, Janko, mé verné srdenko nepoznala. A ja som myslela sama sebe, že ja budem, Janko, sivá holubenko, žena tvoja. Na frašteckých lúčkach šibeničky, zalomila Kačka, Kačka, Katerinka svoje ručky. Čo sis’ ty, Kačenko, čos' myslela, ked si svoje ručky na tí šibeničky zalomila.

Galko 3/065 | Čo sa stalo nové v meste Hodoníne (16%)
Čo sa stalo nové v meste Hodoníne? Utopil sa Janko na malej bystrine. A ked sa už topil, kamarádov zvolal: kamarádi mojí, už som sa vám skoval! Skoval som sa, skoval pod bystrú vodičku, podajže mi, milá, tú pravú ručičku! Ona mu podala, horce zaplakala: načo si sa kúpal, ked ta voda brala? Ja som sa nekúpal, ja som kone brodzil, tuším ma sám pán boh do tej vody hodzil. Do vody, do vody, do tej zátočiny, že som si nevšímal chudobnej dzievčiny. Chudobná devečka, jako iskerečka, chodzí po slobodze, jak rybka po vodze. Ryba z vody výjde, ráda by do vody, ked sa dzievča vydá, nemá už slobody. Ked sa dzievča vydá, jako by umrelo, jako by ho ani na svete nebolo. Vydat sa je vydat, ale odvydávat, ved to veru neni chleba vypoščávat. Ked sa chleba poščá*, lahúčko sa vráci; ked sa dzievča vydá, jakživ sa nevráci.

Galko 1/306a | Čo sa stalo vnove dole na doline (15%)
Čo sa stalo vnove dole na doline, ej, utopil sa Janko, ked on brodil kone. A ked sa on topil, na boha zavolal: Ej, kamarádi moji, už som sa vám skoval. A ked bol tretí den, vyšiel na vodičku: Ej, podajže mi, milá, svú pravú ručičku. Ked mu ju podala, horce zaplakala: Ej, jako si sa kúpal, ked ta voda vzala? Já som sa nekúpal, já som kone brodil, ej, tuším ma sám pán boh do tej vody hodil. Do vody do vody, do tej hlbočiny, ej, ked som si nevšímal chudobnej dievčiny. Chudobná devenka, jako lastovenka, ej, chodí po slobode, jak ryba po vode. Mal som pištelenku o devátich dierkach, ej, nechcela mi pískat o bohatých dievkach. Len som si pomyslel na jednu chudobnú, ej, hned mi zapískala na dierenku spodnú.

Sušil 1750 | Na velických kopcách šibeničky (15%)
Na velických kopcách šibeničky, budu na ně věšat dvě děvečky. A dyž jich pověsá, viset mosá, ani jich maměnka nevyprosá.

Galko 1/086 | Od kostola do mlyna (14%)
Od kostola do mlyna cesta šľakovaná; kto tú cestu šľakuje, ten mlynárku miluje Šľakovau hu Janíčok, jeho vranný koníčok +); šľakovau hu dokola, jeho zlatá podkova. Klope, klope na oblok, či mlynárka doma; mlynár sedí v mlynici, mele kylu pšenici. Klope, klope na dvere, čije mlynár doma; mlynár sekerôčku zau, šuhajkovi hlávku sťau. Šla mlynárka na vodu, na vodu studenú, našla ona hlávočku všetku zakrvavenú. Ej, hlavička, hlavička, kde je tvoje telo? Tam mi leží v mlynici, na tej bielej lavici. Ej, zo mňa si, mládenci, zo mňa príklad berte, ženy zanahávajte, a panenky milujte. Ja som jednu milovau, za ňu som život dau, ej, zo mňa si, mládenci, zo mňa [si] príklad berte.

Galko 3/035 | Ked ty pôjdeš k nám, nechodzievaj sám (11%)
Ked ty pojdeš k nám, nechodzievaj sám, lež si pojmi kamaráda, kerého ja vidzím ráda, cez zelený háj! V zeleném háji, tam ta čakajú, [: tam ta, Janko, mé srdenko, :] tam ta zabijú. Nezabijú ma, ja sa vybráním, mám šabličku nabrúsenú, vedla bočku položenú, ja sa nebojím. Nevybráníš sa, lebo jich je moc, nemáš kedy slová reci,*) od milej sa odebraci, milá, dobrú noc!

Bartoš 1901 / 0664 | (11%)
1. Vychází słúnečko z zeľenéj hory, má miłá sa na mne dívá z bíłéj komory. Nedívaj sa, má gaľánko, výjdi ven drobek; a já tobě povím, ze všech néjmiľéjší, co sem já doved. A já tobě povím že sem inde býł, co sem doved, to sem doved, dyž sem zabłúdíł. Dyž zabłúdiłs, tož zabłúdiłs šak tě tam ďách nes. Ešče sem tam nebýł, moja néjmiľéjší, až ponéprv dnes. 2. Płakała žeľeła, dyž prała šaty, že jí spadł do voděnky prstének złatý; proč ty płačeš a naříkáš o prsteň złatý? šak mosíš opustit, ze všech néjmiľéjší, rodiče taky. Miľéjší rodičé nežľi miłovat, maměnka ňa koľébała, dała ňa chovat, posteľenku zbudovała, dała ňa nosit, mosíte młádenci, . . věrní miłovníci, rodiče prosit. Než bych já za tebe rodiče prosíł, rači bych já na svém bočku šabľenku nosíł, ja, šaľenku na svém bočku a i patrontáš, už ně, má gaľánko, mé drahé srdenko, víc nezuhľídáš.

Bartoš 1901 / 0121 | Když ty půjdeš k nám (11%)
Když ty půjdeš k nám, nechodívaj sám, zavołaj si kamaráda, kerého já vidím ráda, přes zeľený háj. V zeľeném háji, na tě čekají, zabijú tě, můj synečku, zabijú tě pro cérečku, na samém kraji. Aj, nazabijú, nebojím já sa, mám šabľenku nabrúsenú, a na bočku pověsenú, vysekám já sa. Nevysekáš sa, ľebo je jich moc, [: nebudeš mět kdy povědět, :] miłá, dobrú noc.

Bartoš 1901 / 0064 | (9%)
1. [: Kúpíł sem si roľí :] [: v tom Holickém poli, :] [: dáł sem si ho zorat :] [: dvanásti bivoły. :] [: Dáł sem si ho zorat, :] [: aj sem si ho zaséł, :] [: hneď skoro z večera :] [: ľež měsíček zašéł. :] [: Aj sem si ho zaséł :] [: grajcary, patáky :] [: a ony mě zešły :] [: toraľe, dukáty. :] 2. [: Stavajú, stavajú, ;] [: šibeničky dvoje, :] [: vyber si, Janoško, :] [: keré budú tvoje :] [: Na keré ňa dajú, :] [: na tych budu visat, :] [: bude ně z hlavičky :] [: tuľipán vykvětat. :] [: Tuľipán, tuľipán, :] [: kedy ta trhat mám? :] [: Dočkaj do neděľe, :] [: až sa rozeleňám. :]

Sušil 0316 | Stála svadba stála (9%)
Stála svadba, stála do bílého rána, v pondělí celý deň, celý boží týdeň. Ty družbo nejmladší, pro Boha tě prosím, neukládej mě s ním, lebo umřit musím. Bys také umřela, ty s ním spáti musíš. Bože můj, Otče můj, k čemu ty mě nutíš! Dyž je ukládali, jemu přikázali, aby se jí netknul, až právě v půlnoci. Dyž bylo v půlnoci, k dvanásté hodině: Obrať se, ty milá, pravým líčkem ke mně. Já se neobrátím, svej krásy neztratím, krásu bych ztratila, pannú bych nebyla. Pravím ti po druhé, obrať se ty ke mne tym líčkem červeným, červeným a bílým. Já se neobrátím, svej krásy neztratím, krásu bych ztratila, pannú bych nebyla. Pravím ti po třetí, obrať ty se ke mne tym líčkem červeným, červeným a bílým. Já se neobrátím, svej krásy neztratím, krásu bych ztratila, pannú bych nebyla. Za klobúček sáhnul, ostrý mec vytáhnul, svojí nejmilejší do srdečka bodnul. A ráno, raníčko, ženky se schodily, jeho nejmilejší snídaní strojily. Ach, ženky, ženičky, snídaní nestrojte, mojí nejmilejší košulenku šijte, a mi viset dejte. *) Její milá máti do komory vkročí, svoje bílé nohy všecky v krvi zmočí. Bože můj, Otče můj, co sem udělala, že sem svú dcerečku na ten snub nahnala! A hosti se ptajú, jaký šat jí dajú? Nedejte jí ženský, dejte jí panenský.